Saying "no thanks" to food is saying "yes please" to thin

Listopad 2011

Biggest lie ever- I'll start dieting tomorrow

29. listopadu 2011 v 23:05 | Aron
Všechno jde tak nějak od desíti k pěti a na druhou stranu mi příjde, že je to lepší a lepší, asi už ze všeho blázním. No a není nic lepšího, než, když vás chytne revizák, takhle před vánocema, no a jak si myslel, že mu jako vysolím osmset na ruku, frajer :D
No a protože si tak nějak připadnu najednou zamilovaná, najednou, kde se vzalo, tu se vzalo, objevilo se ve mně veliký odhodlání a toho se prostě musí využít, takže se do toho dám od zítra naplno /jo, jasně, ten nadpis, ale dneska je to naposledy, co je to "od zítra začnu" :D pak už to bude jen "zítra pokračuju" Neuvěřitelně se těším na Vánoce, pomaličku začínám s cukrovím a mám z toho fakt radost, co vy, pečete?

You may say I'm a dreamer, but I'm not the only one

28. listopadu 2011 v 11:11 | Aron
Mrzí mě, že se ozývám tak pozdě, ale nebyl dřív čas. Moc blázinec byl v minulým týdnu všude kolem mě. Co se týče hladovýho dne, dopadl fajn, jen večer jsem pak šla pít, protože jsem zapomněla, že je jedna úžasná párty a že jsem slíbila svou účast na ní. No, co už. Ale ta párty byla no, no comment. Došla jsem domů ráno, pak jsem po pár hodinách spánku mazala do práce, a že já si pokaždé, když jdu napůl opilá a napůl s kocovinou do práce řeknu, že už nikdy víc, pač je mi tam nejvíc zle, ale stejně to udělám zase. Jsem prostě neponaučitelná.
A jinak se mám, nevím, všelijak, jen nejsem šťastná. Furt to štěstí hledám a nemůžu ho najít nebo spíš ono nemůže najít mě. Jen nevím, jak dlouho to ještě potrvá a jak dlouho vydržím, takhle to prostě nejde, nejsem zvyklá žít jako nešťastnej člověk, vážně! Vždy jsem byla snílek, třeba jsem stála na zastávce, zasnila jsem se, ujely mi tři tramvaje a já se tomu jen zasmála ve stylu "to se může stát fakt jenom mně" a teď? Teď jen zuřím, jsem nervní, už si ani nesním. A proč?? Vždyť mě se líbilo, když o mně lidé říkali, že jsem snílek, ale věděla jsem, že nejsem jediná, bylo nás takových víc. Snílci jsou fajn.

Sometimes I think, I dream too much and reality has become a foreign concept

21. listopadu 2011 v 21:23 | Aron
Poslední chvíle tam, kde to mám nejradši, kde je to chvílema až jako ve snu a zítra zpět do reality. Jó, život není žádná pohádka. Tu pohádku si z něj sice můžeme udělat, ale nic co je krásný netrvá věčně. Vstávání brzo, aby nebyly zacpaný dálnice, i když při mý smůle se ta cesta protáhne jako vždy. Pak budu mít dva dny na zařízení všeho možnýho a potom práce.
Už teď se nemůžu dočkat středy, hladovýho dne <3 / povolena pouze voda, diet coke a čaje - neslazený!!/. A konečně budu moci cvičit. Sice si příjdu víc nemocná, než když jsem byla u doktorky, ale co nadělám, už se víc flákat nemůžu. Prostě to budu muset přechodit. A jen doufám, že mi čas dovolí, abych se tam, kde to mám nejradši vrátila zase co nejdřív.

A možná se tam vrátím jednoho dne natrvalo, jako tomu bývalo dřív.
A až ten den příjde, sen se stane skutečností.


I wanna stay..

21. listopadu 2011 v 8:51 | Aron
A už se mi to blíží, odjezd. Kdy? Zítra ráno. Chci? Jasně, že nechci. Těším se tam jen na pár lidí a to je vše. Protože zbytek mých zlatíček mám tady, kde jsem doma. O to hůř se mi bude odjíždět, když vím, že dřív, jak na vánoce sem domů nedostanu, nejspíš..
Tenhle týden bude hladovým dnem středa /chci si užít poslední dva dny doma, né že bych se chtěla přecpat, ale taťka skvěle vaří/ a potom to bude bývat pondělí, pravidelně každý týden. Těším se a zároveň moc moc moc doufám, že to k něčemu bude, že to bude k něčemu víc, než jen k pročištění organismu.

I just wanna see my bones again

20. listopadu 2011 v 11:43 | Aron
Včerejší nákup yse nakonec nekonaly, byla jsem na to moc líná, nechtělo se mi cestovat mhd a tak jsem místo toho vzala hafana na hodinovou procházku. Aspoň moje bankovní konto neutrpělo žádnou ztrátu a já tak můžu v klidu odložit nákupy na.. až se mi bude chtít :D
Dnešní den pro mě začal jako každý den za psolední týden, vstát pozdě, spolknout prášek, něco zakousnout, vypít hrnek zelenýho čaje nebo radši dva a začít vybírat filmy ke stažení. Dneska mám takovou zvláštní náladu, takže mám postahované zvláštní filmy jako The Box, New York I Love You, The Fourth Kind a švédský Låt den rätte komma in. Zabloudila jsem v počítači do alb s mými fotkami, v době, když jsem si blog psala dřív a chci to vrátit, celou tu dobu, byla jsem šťastnější než teď a hubená, hodně hubená. Nevím, co se stalo, zestárla jsem, to ano, ale to neznamená, že čím starší, tím "větší", ne?!
Jen bych zase chtěla znova cítit ten pocit křehkosti, jako tehdy..

A slečny, vy, co byste chtěly jít do jednodenní hladovky, která by byla pravidelně každý týden, vyberte si den, zítra už je pondělí :)


Because when I shop, the world gets better!

19. listopadu 2011 v 11:47 | Aron
Taak a už nebudu sedět doma, alespoň an chvíli. Půjdu s kamarádem na nákupy. Taky výplata mi došla už tak tři dny zpátky, ani nevím kolik, pač jsem neměla tu čest, potkat bankomat, když jsem doma, žeano. Takže každopádně, musím si udělat radost, jako pokaždé, když mi dojde výplata. Je to v podstatě to první, co udělám, že jdu nakupovat :D Ani nevím, co bych si chtěla koupit, potřebuju toho strašně moc. :D Hodil by se i další kabát nebo bunda a nějaký supr tričko. A hlavně kalhoty, i když, na ty si netroufám, vzhledem k tomu, že teď to nemám jak dřív, že jsem došla, vzala jsem ty nejmenší, ani jsem je nezkoušela a padly mi úplně skvěle.. Ale co, nebudu si kazit radost z toho, že jdu konečně ven a ještě k tomu utrácet!!

Are you hungry?!!

19. listopadu 2011 v 11:02 | Aron

I AM NOT HUNGRY, I am bored, therefore I shall eat, but I DONT WANT !!

18. listopadu 2011 v 17:53 | Aron
Takže, byla jsem hodná a dneska jsem jedla, hladovej den zase za tejden :)
Nesnědla jsem toho moc, ani málo, řekla bych, že tak akorát na to, abych měla energii na uzdravení se, protože mi z toho doma už začín hrabat. Nudím se, že se mi do hlavy derou nápady, co všecko bych si mohla uvařit, upéct, usmažit ale ne ne ne, přesvědčuju se, že hlad nemám. Je rozdíl mezi hladem jako takovým a hladem z nudy. Hlad z nudy příjde i když jste najezení.
Tím jak chodím do práce mi toho tolik uniklo, včertně nových dílů Gossip Girl a The Vampire Diaries, takže je do částečné míry o zábavu postaráno, nebýt toho, že jsem zvyklá u sledování čehokoli něco jíst :D /Čaj mě zachraňuje!/

Hunger is not a winner, I am!

17. listopadu 2011 v 23:20 | Aron
Ano ano ano!
Zvládla jsem to. A s každej takovejhle malej úspěch mi dodá sílu vydržet a dotáhnout to až do konce. Budou i pády, vím to, protože není lidský, aby se člověk škrábal po strmé hoře a ani jednou nezakopnul, nesklouznul níž. Ale na to musím být připravená a dokážu to. Dnes jsem se přesvědčila, že pořád dokážu dosáhnout toho, co opravdu chci. Chtěla jsem vydržet jeden den hladovku a povedlo se. Ani to nebolelo. Chci zpět svých 45kg a budu je mít!
Teď je jen otázka, co zítra.
Přemýšlím, že to ještě jeden den vydržím, ale na druhou stranu, nebylo by lepší, začít jíst malý porce /a ZDRAVÝ/ xkrát denně a hladovku mít 1x týdně a pravidelně? :)

I can do it, I know it!

17. listopadu 2011 v 15:11 | Aron
Od rána v pohodě, začalo mě jen kručet v břiše /nečekaně/, ale vždy, když už si myslím, že to vzdám, dám si hrnek čaje a je fajn, jenže teď začínám být v koncích, neboť tata si dělá oběd, smaží tam nějakou šunku, vajíčka a nevim co ještě, ale voní to úžasně, že se mi nehorázně sbíhaj sliny. ALE ne, vydržím a odolám, vždyť už jsou tři pryč, za chvíli je večer a půjdu spát a hladovku budu mít za sebou a provedenou na jedničku. A to přeci chci, ne?

Hunger hurts, but starving works

16. listopadu 2011 v 23:13 | Aron
Zítra začínám svou první hladovku /skoro po roce/.
A proč? Dneska jsem toho snědla tolik, co by stačilo pětičlenné rodině na celej den, řekla bych.
Nevím, proč to dělám, když vím a podotýkám, že vědomě, že toho později budu litovat, jenže ta chuť na všemožný jídlo je prostě nezvladatelná. A tak tomu musím udělat zákaz, snížiž svou "nenažranost", změnšit ten vytahanej vak, kterej si nechá říkat žaludek a doufat, že to fakt bude fungovat. Cvičit bohužel kvůli nemoci teď nesmím a tím spíš bych přece neměla jíst.
Povoleno- zelený, bílý čaj, voda, diet coke.

I don't have to forget, I just have to move on!

16. listopadu 2011 v 0:13 | Aron
Čas začít odznova. Ať člověk chce, nebo nechce, život si s ním hraje, jak se mu zlíbí. Přestala jsem milovat, zamilovala jsem se znova, on přestal milovat mě, skončilo to, začala jsem vyvádět, přibrala jsem a to ne jen nějak málo, ale 17 kg. A teď, když už se vážně do ničeho nevejdu, místo svý dřívější velikosti 32-34 mám 38-40 a všechny mý oblíbený kousky oblečení se jen tak válí ve skříni, protože je neobleču, jsem se rozhodla, že stačilo a začnu s tím něco dělat.
Nejde o to, abych zapomněla, rozhodně zapomenout nechci, protože s ním to bylo zatím nejhezčí období mýho života, jen je na čase, abych se pohla z místa, přestala žít minulostí, cpát se celej den , smířila se s přítomností, omezila jídlo, udělala v tom nějakej řád a začla se pořádně hejbat. A holt, když to nezvládnu sama, rozhodla jsem se, že zase začnu psát, pač kdysi jsem se díky blogu dostala skoro na 45 kg a teď, když mám 63kg, tak vážně moc doufám, že mi to zase pomůže, získat místo těch válečků "špejle co jsem měla dřív", jak řekl dneska brácha. Jinak na té fotce, ano, jsem to já, když jsem byla ještě se svojí postavou spokojená, což teď vážně nejsem, tak aspoň vidíte, po čem teď tak strašně toužím. A nepřestanu, dokud toho nedosáhnu.. jako tehdy :)